Luke Chauncey

10. dubna 2016 v 20:06 |  Postavy


Historie:
How Was Born An Outsider …
Sen, který dokáže někoho zabít, se nezdá jen tak někomu. Takový sen se ale zdál mladé ženě, která ležela na nemocničním lůžku a pomalu, ale jistě umírala. Nikdo nevěděl, jak jí pomoct a to dokonce ani ten nejvzdělanější doktor. Právě se jí měl narodit její první syn, nikdo ale netušil, že bude i tím posledním dítětem. Snažila se dostat ho ven, byla však uvězněná ve snu. Uvězněná ve vlastní mysli, která byla následkem té iluze zaplavena temnotou a bůh ví, čím vším ještě. Zdálo se jí, že stojí v černé místnosti, běží a… To je vlastně vše. Nemohla se otočit, mohla jen běžet a už jí docházel dech. Doktoři věděli jediné a to, že matka svého syna nedostane ven sama.
Nakonec se malý chlapec dostal z místa, odkud nemohl utéct. Dobře, on byl sice živý a zdravý, jeho matka na tom však byla trochu jinak. Došel jí dech a odešla na onen svět. Chlapci zůstal jen jeho otec. Když ho spatřil poprvé, už tenkrát věděl, že jeho dítě není žádný svatoušek. Vinil ho ze smrti jeho lásky, a věřil tomu, že nikdy jinou nenajde. Byl ze svého syna tak zklamaný a plný negativních citů, že ho nedokázal ani pojmenovat. A tak se malý chlapec z bříška již mrtvé matky dostal až do vesnice na okraji lesa, kde stála malá dřevěná chalupa patřící jeho babičce. Teprve ta přišla na jméno pro něj dokonalé, a sice po otci. Jediným rozdílem bylo, že v otcově případě zemřel otec, v případě malého chlapce to byla matka. Malý chlapec poprvé po čtvrt roce života uslyšel své jméno. Luke.
Co to ale bylo za dítě, když nemělo otce ani matku? Luke byl jako rostlina bez květů a listů. Byl jen seschlým, špinavým stonkem rostoucím ze suché země. Byl nespolečenský. Bez kamarádů, bez povahy, bez názoru, bez osobnosti. Byl jen prázdnou schránkou, ať se jeho babička snažila jakkoliv.


One Beautiful Lady … Or Not
Ona. Hnědé vlasy, modré oči, dívka, o které by snil každý mladý chlapec, který má aspoň trochu vkus. Byla nádherná, ale nebyla to ta jediná věc. Byla také milá a jediná, která se odvážila poznat Luka blíže. Nechápala jeho chování, ani, proč na nic nemá názor. Nechápala, proč je někdo tak krásný a docela i milý odsuzovaný a vyvržený z kolektivu. Ti dva se do sebe zamilovali. City malého chlapce se vrátily zpět a on opustil jeho domov u babičky. Přespával u své zamilované modroočky a jeho babička se každým dnem bála víc a víc. Už svého vnuka nespatřila. Vídala ho jen ve svých snech… jemu to však bylo jedno. Měl modroočku, která naplňovala jeho dny, vytvořila záplaty na jeho proděravělém srdci, milovala ho a každým dnem i nocí mu to připomínala.
Luke se probudil. Jeho krásná dáma nebyla nikde poblíž a on se začínal bát. Zjistil, že je ve své posteli u babičky. Modroočka nikdy nebyla… sice byl na chvíli zklamaný, ale pak mu došlo, že ty hezké pocity zůstaly. Záplaty na jeho srdci zůstaly, dobrý pocit, že je do něj někdo zamilovaný také. A tak když se před těmi, kteří ho odsuzovali a nenáviděli, objevil jako úplně jiný, lepší člověk, najednou ho měli všichni rádi. Měl poprvé ve svém životě kamarády, a pocit, že není na světě sám.

Magical World …
Při jedné z procházek do lesa, které mu zůstaly, se stala zvláštní věc. Pod stromem a troškou hlíny a jehličí, na stále ještě mladého chlapce, čekala karta. Přesněji to nebyla jen tak ledajaká karta. Ta karta byla zvláštní, z jedné strany byla potištěná motivem srdcového esa, na druhé straně byla jakási zvláštní vizitka. Psalo se tam "Daniel Atlas" a pod tím stála adresa. Naštěstí Luke nemusel dlouho hledat, aby dorazil na danou adresu. Ani nevěděl, proč se rozhodl tam zamířit, možná proto, že už jeho jméno někde slyšel. Na druhé straně lesa stála řada luxusněji vypadajících domků, a za nimi už jen velkoměsto. Chlapci se stačilo jednou podívat, a už viděl dům, který se odlišoval od ostatních. Na první pohled obyčejný domek, na druhý však už ne. Větší zahrada, uprostřed jen malý, velmi zdobený domek. Luke se rozhodl podívat blíž. Plot byl ze zvláštního kovu, který následkem světla měnil barvu a ze stejného materiálu byly i ozdoby, které byly všude kolem. V tu chvíli se objevil on, nevypadal zas tak úžasně, jak si ho chlapec představoval. Byl to prostě obyčejný muž, který byl shodou náhod také kouzelníkem. "Ty se chceš naučit kouzlit?" zeptal se hned bez pozdravu. Chlapec zaváhal. Nikdy netoužil po kouzelnické kariéře, ale když zde stál před tím podivným mužem, kterého už viděl na několika plakátech, najednou ho nic jiného nezajímalo.
"Ano," řekl prostě. Daniel se jen usmál. "Bude tě to ale stát hodně času a úsilí," pozvedl obočí, protože viděl, že chlapci se rozhodně nechce plýtvat jeho drahocenný čas. "Tak víš co? Něco si zkusíme," nabídl mu muž a on se pousmál. Kývl hlavou a Daniel vytáhl z kapsy kabátu tři zmuchlané papíry. Jen si je prohlédl a vyzval Luka, aby si dva z nich vybral. Ten se ani nezamýšlel a hned sáhl po dvou z kraje. Daniel se podíval na papír, který mu zbyl v ruce a řekl: "Tohle je tvůj papír, rozbal ho." Luke poslechl a viděl, že na papíře stojí "vybraný papír". Lukovi se nelíbilo, co viděl. Nebyl tak hloupý, aby tohle neodhalil, bylo to prosté. "Myslím, že kdybych si vzal tenhle, tak byste mě stejně donutil si ho vybrat. Není to nic těžkého." Ušklíbl se, otočil a odešel. A papír v jeho ruce zůstal.
Nyní ze sebe měl jiný, lepší pocit. Sice věděl, že Daniel by ho dokázal zmást i jinak a lépe a že toto byl jen amatérský "trik". Ale byl na sebe hrdý, že ho převezl.
Jenže, Lukovi se tyhle trapné, amatérské triky zalíbily a rozhodl se, že je bude praktikovat také. Zkusil to a hle, opravdu mu to šlo. Triky si trénoval na své babičce, později na kamarádech. A tím začala jeho kouzelnická kariéra, která mu od jeho čtrnácti let vydržela až do dnešních osmnácti. A víte vy co? Třeba bylo nakonec dobře, že matka zemřela a otec ho zavrhl. Nebýt toho, nikdy by nezačal chodit do lesa, nenašel by kartu a nedostal by se ke kouzelnické kariéře.

Udělal další krok, své nové, lepší já, přestěhoval na internát, protože blízkost lesa ho činila vyvrženým, nebo si to alespoň myslel. Babička s tím sice nesouhlasila, ale ta mu do toho nemá co mluvit. Je dospělý, může si dělat, co chce!


Povaha:
Zvrácená mysl, zvláštní chutě, podivné nálady.
Rozhodně to není nikdo normální. Minulost jej poznamenala tak, že občas může působit jako někdo, kdo patří do psychiatrické léčebny. Samozřejmě, že to nedává znát na povrchu. Při prvním setkání si můžete myslet, že je to normální kluk. Při bližším seznámení však už tak normálním klukem není.
Jeho chůze, jeho hlas, všechno je to tak zvláštní, až to ve výsledku působí tak docela normálně. On ale ani zdaleka normální není. Jeho hlášky, každé slovo, které použije… Působí děsivě. Na mladší může působit jako pedofil, na starší jako kluk s nevymáchanou hubou. Ani jedno ho však nevystihuje.
Sice by potřeboval zavřít někam do malého prostoru, zamknout a nikdy nepustit, … On bohužel prohlašuje, že na nic takového nikdo nemá právo.
Podle jeho názoru jsou lidé nudná stvoření, která se nedokážou odvázat. Když už vleze do baru, neopíjí se, protože jedině tak mu zůstane zdravý rozum. Dokáže však skvěle přehrávat a tak si občas na opilého hraje.

Pokud je mezi lidmi, chová se docela normálně, pokud si ale vyhlédne nějakou oběť, zasypává ji svými obvyklými hláškami a to už potom není ani legrace.
Jediná povaha, která by se k němu hodila a dokázala mu porozumět, je nejspíše někdo podobně založený nebo nějaká veselá kopa, která by ho odvedla od jeho obvyklých myšlenek.

Obor: Podfukářství

Dovednosti a jejich úroveň: Úroveň dva
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama